Tím nejcennějším, co lidé mají, je jejich život. A když je život to nejdůležitější, je nasnadě, že si ho kdekdo z nás nějakým způsobem pojišťuje. Čímž pochopitelně není myšleno to, že by člověk zaplatil a získal tak záruku, že bude i nadále živ, ale to, že kdyby se něco stalo, bude vyplacena alespoň nějaká ta finanční kompenzace.

Ovšem je prý smutnou pravdou, že lidé při takovémto vlastně moudrém rozhodnutí nejednou chybují. Je to smutné, ale je to tak.

Chyby v životním pojištění jsou tu větší a tu menší, každopádně jsou však nežádoucí. Protože kvůli nim někdo tratí.
tabulka s čísly

Mezi nejzávažnější ze zmíněných chyb patří:


1.      Když rodiče pojistí své dítě, sebe však nikoliv. Pokud totiž není přímo jejich záměrem sprovodit potomka ze světa a inkasovat za to peníze, jedná se v naprosté většině případů o nesmysl. Protože příjmy z takového pojištění by měly plynout k tomu, kdo je na pojištěném zemřelém existenčně závislý, aby ekonomicky nestrádal. A zatímco rodiče bez čerpání pojistky za dítě vyžijí, jejich osiřelé dítě bez pojistky za jejich smrt nikoliv.


2.      Poměrně velká hloupost je i životní pojištění dětí kvůli možným zdravotním rizikům. Protože tyto trpí nemocemi způsobujícími smrt či trvalé následky nesrovnatelně méně než dospělí. A proto je pro ně ideální naopak pojištění úrazové, jež ale lidé nejednou tak jaksi opomenou.


3.      Lidé hledí nejednou především na výši pojistek, jež musí platit, nikoliv na to, čeho se jim za jejich peníze v případě vzniku nároků dostane. A pak je nemile překvapí nízké plnění v případě vzniku pojistné události. Ideální je prý platit za životní pojištění aspoň pět procent ze svých příjmů a tuto sumu při zvýšení příjmů aktualizovat.


4.      Životní pojištění by mělo sloužit právě jako ochrana před zdravotními riziky. Někteří lidé ho však používají spíše jako investici, což se pak negativně projevuje na výši odškodnění.


5.      A lidé nejednou také špatně volí rizika, proti nimž se pojišťují. Protože je tu rozdíl mezi invaliditou vzniklou v souvislosti s nemocí a toutéž způsobenou úrazem, a stejně je tomu i v případě úmrtí. Pojistit se proti úrazu a ne proti nemocem, jež jsou u nás daleko častějšími příčinami smrti, je nedomyšlené.


6.      A lidé se nesprávně pojišťují i v otázce délky trvání rizik. Preferují ta krátkodobá před dlouhodobými. Takže se chrání pro případy, kdy budou potřebovat pomoc v délce do jednoho roku, ač je jednoznačně žádoucnější se pojistit pro případ dlouhodobější nemoci, invalidity, trvalých následků či smrti, jež se projeví na situaci člověka daleko citelněji. Protože krátkodobé problémy lze řešit i jinak než penězi z pojistky, kdežto ty dlouhodobé či trvalé už jsou často finančně nezvládnutelné.
velká rodina

A proto by měl člověk hledat to nejoptimálnější a nikoliv nejlevnější pojištění. Aby třeba kvůli jeho smrti neumřel hlady i zbytek jeho rodiny.

3.6
05