První dům typu bungalovu jsem navštívil ve svých třiadvaceti letech, do té doby jsem bydlel v patrovém rodinném domě a navštěvoval přátele ze stejné či vedlejší obce, co také bydleli v podobných objektech, případně v panelových bytech. Byla to tedy pro mě zcela nová zkušenost a mohu říci, že velice příjemná. Bylo to možná způsobeno i tím, že jsem se tu seznámil s dívkou svého srdce, ale domnívám se, že i bez toho bych toto řešení bydlení obdivoval.
Všechno v dosahu. Co mi naprosto vyhovovalo, bylo rozmístění vnitřních prostor tak, že bylo vše takřka na dosah ruky. Zatímco v domě, co jsem bydlel, byla koupelna v mezipatře, ložnice v podkroví a kuchyně s obývákem v přízemí, takže jsem neustále kmital po schodech nahoru a dolů, a když přijela návštěva a někdo z nich se pohyboval v jiném patře, nebyli jsme v potřebném kontaktu a byli jsme od sebe velmi vzdáleni.
Elegantní vzhled. Nejlepší bungalov mi připadá přehledný i zvenčí. Když stojím jen v malé vzdálenosti před domem, mohu si dobře prohlédnout nejen jeho fasádu, okna a dveře, ale i střešní bednění, krytinu a komínové těleso a vnímám objekt jako celistvý celek. Působí to na mě příznivě po psychické stránce mnohem lépe, než kdybych stál před nějakým mrakodrapem.
Zahrada u bungalovu. Bydlet ve vlastním rodinném domě je něco úplně jiného, nežli žít v paneláku. Zažil jsem oba typy bydlení, takže mohu srovnávat a je to, asi jako když porovnáváte Trabant s Mercedesem. Mít vlastní zahradu a tam si pěstovat meruňky, jablka, ořechy, třešně, zeleninu ve skleníku nebo jen na záhonu, mít venku před domem terasu s bazénem, travnatou plochu pro hraní, okrasné jehličnany a živý plot, to v paneláku můžete mít leda tak na fototapetě na dveřích vestavěné skříně. Nejsem sice nikterak náročný, co se týče obytné plochy, ale náročný jsem, co se týče vlastnictví domu a okolní přírody, která je lidem přímo k dispozici každý den. Na jaře, v létě, na podzim i v zimě.
