Když jsem poprvé narazil na papírové tašky, přiznám se, že ve mně moc nadšení nevyvolaly. Stejně jako jiní našinci jsem až do té chvíle používal tašky igelitové, a když jsem tyto materiály porovnal, vyšlo mi, že byly ty igelitové nesporně lepší. V mnoha ohledech. Zkusme si to přece porovnat.
- Když se něčím polila igelitová taška, nic se nestalo. Usušila se a byla zase jako netknutá. Mohla zmoknout a nevadilo to jí ani jejímu obsahu. Kdežto stane-li se to samé s papírem, moc bych na jeho výdrž a další využitelnost nesázel.
- Kdy se ušpinila igelitová taška, prostě se opláchla. U ní to šlo. Kdežto tašku papírovou podobným způsobem nevyčistíme.
- A když jsme šli někam nalehko, dala se igelitová taška zmačkat a strčit třeba do kapsy a po vytažení se zase vyrovnala a byla skoro jako netknutá. Kdežto zmuchlá-li se papír…
Prostě mi jednoznačně vycházelo, že by bylo lepší, kdybychom zůstali věrní igelitu. Než jsem si uvědomil důvod těchto změn. Fakt, že igelitový odpad představuje na rozdíl od papíru ekologický problém. A svoji planetu si přece musíme chránit. A tak jsem vzal papírové tašky na milost. A když jsem se nad nimi během jejich používání zamyslel, došlo mi, že mají vlastně i své klady.
Třeba ten, jak snadno se dají potisknout. Což se náramně hodí komukoliv, kdo touží po zajímavé formě reklamy, stejně jako tomu, kdo chce mít na takových taškách něco jiného, zajímavého. Protože když někomu dodá papírové tašky s potiskem Promodarky, lze si tu objednat jak nepotištěné tašky, tak i ty, na nichž tu zařídí jakýkoliv potisk podle zákazníkova přání. Dnes už mi tedy nevadí to, co mi dříve na papírových taškách ve srovnání s těmi igelitovými vadilo. Používám je rád. A vůbec mi nevadí, že tím funguji jako chodící reklama. Protože na těch, které si pořizuji, bývá logo obchodu, ve kterém nakupuji.
