Trochu to bude znít jako vtip, ale věřte, že se to skutečně stalo. Není to žádná fikce, on už je Tomáš prostě takový. Den, kdy žádal svou lásku Petru o ruku, si dopředu a dostatečně dlouho promýšlel. Dobře ví, že štěstí přeje připraveným a tak si řekl, že tento okamžik musí být perfektní. Na společné večeři najednou poklekl a podává své milé dvě krabičky, tedy dva zásnubní prsteny. Oba jsou úplně stejné, Petra odpovídá ano a vůbec se nediví, jako právě teď asi vy, proč dva. Od doby co Tomáš Petru zná, už totiž pár věcí ztratila. A tak jeden patří na její ruku a další pěkně domů na bezpečné místo. Co kdyby, dva jsou přece víc než jeden.
Ztráta někdy bolí víc
Lidé jsou občas popletové. Spletou, zapomenou, ale také ztratí někdy takové věci, kterých si někteří velmi považují. Mají pro ně zvláštní kouzlo, mají na ně pěkné vzpomínky, nebo jim připomínají jejich předky a tím jsou pro ně velmi vzácné. Když se tedy taková věc ztratí, těžko se tahle zpráva komukoli z rodiny oznamuje, především to ale trápí nás samotné. I já mám dodnes černé svědomí, když jsem ztratila prsten po babičce.
